V říjnu 2003 se rozhodl odejít z DUXu rockový bard Slávek Kovařík a je třeba říci, že hlavním důvodem jeho odchodu byl fakt, že skutečně kvalitní klasická rocková hudba nemá v našich zemích stále bohužel odpovídající možnosti perspektivní prosperity. Zasvěcení vědí, že je to důsledek dlouholeté tmářské a barbarské komunistické totality, ale toto vědomí nám bohužel na "chleba" nevydělá a naše rodiny neuživí.

Stačí se zaposlouchat do vysílání komerčních masmédií. Ve většině rádií po celé České republice je až na vyjímky hrána produkce "nesmrtelných" snad až mumifikovaných komunistických škváronošů a jejich mladých pohrobků, kteří se rodí jako houby po dešti a je jedno, zda jde o fikané hošany s "nafilmovanou" tváří chrabrých mužů nebo o často až nechutně se podbízející velmi prohnané příslušnice tzv. něžného pohlaví.

Staré snad až mafiánské struktury se zorientovaly v nových podmínkách a po krátkém útlumu počátkem let devadesátých nyní opět zahlcují a uchvacují naši kulturní scénu. A v jejich stopách kráčí následníci, kteří své učitele možná ještě v lecčems předčí, neboť narozdíl od dob minulých, dnes již není třeba zdržovat se ideologickými zástěrkami, naopak, je v módě realizovat své laciné "vlčí" spády co nejrychleji a prakticky s otevřeným hledím. Vždy se totiž najde zdůvodnění a vševysvětlující berlička v podobě "ekonomických hledisek...."
Za dob soudruhů Gottwalda a Zápotockého bylo téměř trestným činem hrát v orchestru na saxofon (pro mladší a dějin neznalé jde o dechový nástroj hojně používaný v americkém jazzu a tedy i ve všech odvazových big bandech Made in USA). Za vlády soudruha Novotného k nám nesměli The Beatles ani Rolling Stones, za soudruhů Husáka a Jakeše to "odnesli" např. Led Zeppelin, Deep Purple, AC//DC, americká jazzrocková esa a mnoho dalších.
Nevytvořila se tedy kulturní podvědomá národní tradice, kvalitni a nefalšovaný rock se stal prakticky ilegálním oficiálně nežádoucím fenoménem a toto přízvisko mu v mnoha směrech zůstalo dodnes. A tak, to, co je dnes nazýváno "pop music", silně mnohdy připomíná nechvalně proslulý SSM a to, co se často nazývá rockem, plave v kanálu s exkrementy. A stejné je to i s "mediálním dovozem" ze zahraničí.
V hojném množství jsou to laciné a nevkusné sezónní popěvky a kdyby nebylo těch pár starých klasických "fláků", měli bychom asi dojem, že jsme krmeni špagetovou kulturou a zapíjíme to heavymetalových odvarem ze Šmoulů, kteří se prošli televizním kanálem Brutal Private Gold. Na koncert někoho, kdo to skutečně umí a na světovém nebo evropském turné se u nás zastaví, dnes můžeme jít celkem bez problémů, ale v rádiích nebo v TV o těchto skvostech jakoby, jistě až na vyjímky, nevědí.

To jsem jen odbočil, abych vysvětlil, že ekonomicky silná vydavatelství, která mají kontakty do zahraničí, a tedy by si mohla dovolit podporovat i kvalitní autory a interprety domácí scény, raději budou dál vydávat "dechovku". A u té je jedno, zda se hraje na křídlovku nebo na vybuzenou el. kytaru s hradbou aparatury Marshall, případně jestli se v ní zpívá o tom, jak "mladý mysliveček svedl krásnou pannu", či zda "ten vazoun tý kurvě držku roztříská, pokud mu ona tou držkou jeho vocas řádně nenablýská". (pozn. slušný a decentní čtenář těchto stránek promine, ale cituji souhrnem téměř doslovně z tuzemských zdrojů).
Na jednu stranu tedy není divu, že chlap, jenž věnoval většinu svého života té nejkvalitnější rockové hudbě a nikdy se svému ideálu nezpronevěřil, ztratí po letech poctivé práce bez větší perspektivy ideály a přestane věřit. A kolik takových již v minulosti bylo a ještě bude? Ono se lehce řekne, nenechme se otrávit. Když ale pak vidíme a slyšíme, že atd.atd.... A tak těm, kteří vědí, o čem je řeč, snad uvedený text alespoň částečně poslouží jako vysvětlení toho, co by jinak bylo na nekonečnou debatu.